Basista Richard Novák (1931) studoval na gymnáziu v Telči a na konzervatoři v Brně. Do brněnské opery přišel v roce 1961 s čerstvým laureátským diplomem z Toulouse, který potvrdil o rok později titulem laureáta pěvecké soutěže z nizozemského Hertogenbosch. V Brně mu byly od počátku svěřovány zodpovědné úkoly, takže v Roce české hudby 1964 byly v jeho repertoáru všechny opery Smetanovy, a to kromě mnoha dalších stěžejních rolí. K nim záhy přibyla Veselohra na mostě, Hlas lesa a Julietta. Při otevření Janáčkova divadla v roce 1965 zpíval faráře v Lišce Bystroušce, zatímco v příští inscenaci v roce 1970 převzal na mnoho dalších let roli revírníka, která se stala jeho profilovou vizitkou nejen co do pěveckého podání, ale především pochopení bohatého světa této jedinečné postavy. Ostatně bylo mu dopřáno, aby v této roli vzpomenul nejen 50.výročí své umělecké činnosti, ale oslavil i 80. výročí světové premiéry v listopadu 2004. Po tomto vstupu do světa Janáčkových oper následoval záhy Dikoj v Kátě Kabanové, čtyřrole ve Výletech pana Broučka, několik rolí v Mrtvém domě, Kolenatý ve Věci Makropulos – tentokrát v Teatro Colón v Buenos Aires, Mrtvý dům na festivalu v Salcburku s Claudiem Abbadem a v 90. letech pak Liška v Paříži (Mackeras-Hyttner), v Madridu a v Benátkách (Pesko-Poutney). Mezitím stihl i mnoho provedení Glagolské mše včetně několika nahrávek (Supraphon – ČF / Mackeras / DECCA – Wiener Filh.- Chailly).

V jeho operním repertoáru nechybí především Verdi. Richard Novák se ovšem také významně podílel na dnes dramaturgicky velmi oceňované éře brněnské opery. Kromě už zmíněného Martinů zpíval v mnoha operách Prokofjevových, včetně Ohnivého anděla, doktora v Bergově Vojckovi a Schigolcha v Lulu. V té době se ostatně i málokterý novinkový koncert brněnských skladatelů obešel bez Novákovy účasti, ba lze říci, že mnoho nových vokálních skladeb bylo psáno přímo s tímto záměrem, protože autoři věděli, že tak budou jejich skladby provedeny nejen muzikantsky a intonačně přesně, ale navíc i s potřebným výrazovým pochopením. Tak kromě mnoha písňových večerů s hudbou Schuberta, Loeweho, Schumanna, Brahmse, Mahlera, Křičky či V. Nováka pomáhal Richard Novák na svět hudbě J. Berga, M. Ištvána, J. Nováka, A. Piňose, M. Štědroně, Z. Pololáníka, Z. Vostřáka, V. Kalabise, I. Hurníka a mnoha dalších. Z četných oratorních koncertů je v jeho repertoiru celý Dvořák v mnoha provedeních, dále Berlioz (Romeo a Julie, Faustovo prokletí), Novákova Bouře, Martinů (Kytice, Hora tří světel, Proroctví Izaiášovo a Gilgameš), Stravinského Svatba i Oidipus rex, Händlův Mesiáš, Rejchovo Te Deum, Verdiho Requiem i Brittenovo Válečné requiem, Rossiniho Stabat Mater, Petite messe i Oidipus na Kolonu. Z četných gramofonových snímků jmenujme alespoň tři, pro českou hudbu významné: Prodaná nevěsta – Kecal (Košler), Rusalka – Vodník a Liška Bystrouška – Revírník (Neumann).

Richard Novák získal Cenu města Brna, Cenu Thálie za celoživotní mistrovsví (2001), Cenu ministra kultury (2008) a Cenu Antonína Dvořáka (2016).