Leoš Svárovský patří k nejvýraznějším osobnostem současné české dirigentské školy. Svou uměleckou dráhu zahájil studiem hry na flétnu a dirigování na pražské Akademii múzických umění, kde se stal posledním žákem legendárního Václava Neumanna. Kariéru odstartoval v pražském Národním divadle jako asistent Zdeňka Košlera, ovšem zásadní mezinárodní průlom přišel již v roce 1991, kdy byl Herbertem von Karajanem pozván ke spolupráci s Vídeňskými filharmoniky na salcburském letním festivalu.

Během své bohaté praxe stanul v čele většiny významných českých i slovenských těles, včetně České filharmonie a Slovenské filharmonie, kde dodnes působí jako stálý hostující dirigent. Jeho umělecký věhlas sahá daleko za hranice Evropy; od roku 2014 zastává post šéfdirigenta Aichi Central Symphony Orchestra v japonské Nagoji a pravidelně hostuje u orchestrů v USA, Koreji či Německu.

Svárovského dirigentský rukopis se vyznačuje mimořádnou precizností, smyslem pro výstavbu velkých hudebních celků a živelným projevem, který oceňuje publikum na prestižních pódiích i festivalech, jako jsou Pražské jaro či Smetanova Litomyšl. Vedle intenzivní koncertní činnosti se věnuje také pedagogické práci na katedře dirigování pražské AMU, kde jako docent předává své zkušenosti nastupující generaci umělců.