Sídlo olomouckých biskupů a arcibiskupů se nachází ve Wurmově ulici. Jeho neobvykle dlouhá uliční fasáda (85 metrů) se třemi portály, několika desítkami oken každého kolemjdoucího zaujme. Naznačuje bohatost a reprezentativnost stavby, která se za ní ukrývá. Je to sedm dvoupatrových křídel kolem dvou obdélníkových dvorů, překrásná soukromá kaple a slavnostní reprezentační sály s bohatými uměleckými sbírkami. Je to tedy jeden z největších a nejkrásnějších paláců v Olomouci. Se stavbou započal olomoucký biskup Stanislav Thurzo v 1. polovině 16. století. Humanistické literární vzdělání mu dávalo široký rozhled, byl významným propagátorem u nás tehdy nové renesanční kultury. Jan Dubravius, Thurzův nástupce, pak palác dostavěl. Za třicetileté války palác podlehl v roce 1661 požáru. Novou stavbu vybudoval biskup Karel z Lichtenštejna podle plánů italských architektů F. A. Lucheseho a G. P. Tencally. Také umělecká výzdoba interiérů je převážně dílem italských mistrů. Tak jak byla budova rezidence postavena, zůstala zachována dodnes. Pouze po ohni roku 1904 byly provedeny některé úpravy. Poslední restaurátorské práce zahájilo lomoucké arcibiskupství v 80. letech minulého století a vděčíme mu za dnešní „utěšený stav“ této překrásné památky. Arcibiskupský palác se zapsal několikrát i do evropských dějin. Roku 1848 zde nastoupil na trůn císař František Josef I. V letech 1848 – 1849 zde sídlil rakouský císařský dvůr, který se v Olomouci ukryl před revolucí ve Vídni. Olomouc byla v tu dobu hlavním městem Rakousko – Uherska.