Katedrálu založil pravděpodobně roku 1106 údělný kníže Svatopluk, ve stavbě pak pokračoval jeho syn Václav a ten ji svěřil roku 1130 na smrtelném loži biskupu Jindřichu Zdíkovi k dokončení. Zdík ji vysvětil 30.6.1131. Byla to trojlodní bazilika se dvěma masivními románskými věžemi. Z ní se zachovaly jen základy obvodových zdí, pod dlažbou chrámu zasypaná krypta a spodní část věží. Po požáru roku 1265 byl chrám goticky přestavěn. V letech 1589 – 1595 biskup Stanislav Pavlovský dal přistavět mezi dvě krajní ještě střední věž a kardinál Dietrichštejn nechal postavit mohutné raněbarokní kněžiště. Stavitel Meretta na žádost kardinála Fürstenberka provedl pronikavou přestavbu dómu v novogotickém slohu. Na původně románských věžích postavil dvě menší pseudogotické nad průčelím, přistavěl novou stometrovou věž a zcela regotizoval presbytář i celý interiér. Na novogotickém oltáři upoutají čtyři raněrenesanční plastiky zakoupené z římského kostela Santa Maria Maggiore. Chrámová loď je od zvýšeného presbytáře oddělena vysokou mříží a je vyzdobena dvěma náhrobníky: dvou přemyslovských knížat Vladimíra a Břetislava, jejichž ostatky sem byly přeneseny z kláštera Hradiska, a biskupa Marka Kühna od norimberského kovolijce Hanse Straubingera.