Altistka Anna Lublańska studovala na Hudební akademii Fryderyka Chopina ve Varšavě pod vedením Krystyny Szostek-Radkowe (1994). Už jako studentka vystupovala doma i v zahraničí. V roce 1994 se stala vítězkou Ada Sari Vocal Competition v Nowym Sączu a lareátkou soutěží v Paříži a Bruselu. Od roku 1993 spolupracuje s Velkým divadlem – Polskou národní operou ve Varšavě, kde vytvořila již řadu rolí. Vedle toho vystupuje jako sólistka v koncertních filharmonických programech. Spolupracuje s řadou vynikajících dirigentů, jako je kupř. Jerzy Maksymiuk, Kazimierz Kord, Jacek Kaspszyk, Marc Minkowski, Jan Krenz, Stanisław Skrowaczewski a Placido Domingo. Známá je i jako interpretka písňového repertoáru (Schubert, Schumann, Brahms, R. Strauss, Schönberg, Mahler, Moniuszko, Karłowicz, Szymanowski, Poulenc ad.)

Basista Piotr Nowacki absolvoval Hudební akademii Grażyny i Kiejstuta Bacewiczówých v Łodzi. Je sólistou Velkého divadla – Národní opery ve Varšavě. Vystupuje i v operních domech v Krakově, Bytomi a Krynici. Je finalistou či laureátem řady významných soutěží ( Vídeň, Filadelfie). Vystupoval v rámci významných operních festivalů (Edinburgh, Wiesbaden, Puerto Rico, Granada). Spolupracoval s operními domy v Lodži, Krakově, Vroclavi, Gdaňsku, Bruselu, Mnichově, Antverpách, Bologni a Benátkách.

Dirigent Alexander Humala studoval sbormistrovství na Běloruské státní hudební akademii v Minsku a symfonické dirigování na konzervatoři v Rotterdamu. Své znalosti prohluboval na mistrovských kurzech, kde studoval pod vedením takových pedagogů, jako jsou Collin Metters, Jurij Simonov a Jorma Panula. V roce 2010 získal prestižní Huygensovo stipendium. V rámci stipendijního programu L. Kirklanda studoval kulturní management na Jagellonské univerzitě v Krakově (2019-2020). V roce 2003 debutoval s Komorním orchestrem Běloruské hudební akademie. V témže roce vystoupil s Mladým běloruským symfonickým orchestrem, poté natočil mezinárodní debut s Litevským státním symfonickým orchestrem a byl pozván k hostování s Orchestra Giovanile della Saccisica. V letech 2009 a 2012 absolvoval v rámci stipendijního programu "Gaude Polonia" dirigentské stáže ve Vratislavské opeře a Národní filharmonii ve Varšavě, v letech 2014-2016 byl asistentem dirigenta v Národním symfonickém orchestru Polského rozhlasu v Katovicích, v letech 2013-2019 působil jako hlavní dirigent běloruského souboru Capella Sonorus. V letech 2017 až 2021 byl dirigentem Ruské národní filharmonie.

Sopranistka Lucie Kaňková vystudovala hudební akademie v Bernu a Lucernu ve Švýcarsku. Od roku 2018 působí na českých i zahraničních operních scénách, kde ztvárnila mj. role Violetty, Susanny, Gildy, Poppey, Fiordiligi nebo Barčete. V červenci 2022 vystoupila na barokním operním festivalu ve Znojmě v koloraturní roli Raffaelle Haydnovy opery-oratoria Návrat Tobiáše i na navazujícím koncertním turné v roce 2023. Dále ji umělecké závazky zavedly do belgického Liège, kde debutovala coby Gilda. S touto rolí debutovala v červnu 2022 i ve Státní opeře v Praze, V září 2022 otevřela novou sezonu debutem v roli Violetty Valéry (La traviata) na jevišti Státní opery v Praze, kde zpívá roli Gildy ve Verdiho Rigolettovi. Při koncertním provedení opery Lucia di Lammermoor se zde představila v titulní roli. I nadále pravidelně vystupuje jako Královna noci v Mozartově Kouzelné flétně v pražském Stavovském divadle. V květnu ji měli diváci možnost spatřit jako Poppeu v Monteverdiho opeře Korunovace Poppey na festivalu Musica Bayreuth s plzeňskou produkcí této opery. Ve slovenských Košicích nastudovala novou produkci Kouzelné flétny, opět jako Královna noci, v červnu 2023 se tamtéž představila v titulní roli Anny Boleny v Donizettiho stejnojmenné opeře. V nejbližší době ji čekají vystoupení v Praze v rolích Gildy, Violetty, Královny noci, v ND Brno se na podzim 2023 představí jako Terinka v Dvořákově opeře Jakobín a dále se vrací do Liège, aby ztvárnila role Královny noci a První žínky v Dvořákově Rusalce.

Lucie Kaňková je vítězkou karlovarské pěvecké soutěže Antonína Dvořáka z roku 2016 a dále, mimo jiné, zvítězila v roce 2021 ve světové pěvecké soutěži Nomea a v létě 2022 se stala i vítězkou mezinárodní pěvecké soutěže Mimas Music Festival v Itálii.

Tenorista Tomáš Kořínek absolvoval brněnskou konzervatoř a JAMU. Již při svých studiích působil jako stálý host opery Divadla J. K.Tyla v Plzni, kde je od roku 2004 ve stálém angažmá. Je držitelem mnoha ocenění ze soutěží doma i v zahraničí. V roce 2004 se objevil v širší nominaci na Cenu Thálie za ztvárnění role Pedrilla (Únos ze serailu)  v divadle J. K. Tyla, dále v roce 2009 za Števu ( Její pastorkyňa) v divadle J. K. Tyla, v roce 2010 za roli Dona Ramira (Popelka) v Národním divadle Brno a  2017 se objevil opět v širší nominaci na cenu Thálie za mimořádné ztvárnění role Jakuba Jana Ryby ve stejnojmenné opeře Miroslava  Kubičky, kterou uvedla plzeňská opera ve světové premiéře. Pravidelně spolupracuje s Národním divadlem v Praze a Brně, divadlem F.X. Šaldy v Liberci a operou v Českých Budějovicích. T. Kořínek patří také mezi vyhledávané interprety barokní hudby.

Sbor byl založen v roce 1880 v Olomouci a záhy po svém vzniku se stal jedním z nejdůležitějších organizátorů národního kulturního života na území Moravy. Pořádal koncerty, operní představení a spolupracoval s předními českými umělci (např. J. B. Foerster, E. Destinnová aj.), nejvýznamnější však byla spolupráce s Dvořákem, který několikrát osobně Žerotín řídil, svěřil mu první české provedení některých svých děl a dedikoval mu kantátu Svatá Ludmila. Zásluhou činnosti Žerotína vznikla v Olomouci také hudební škola a symfonický orchestr – dnešní Moravská filharmonie. V současné době má sbor asi 35 členů, základní obsazení je však rozšiřováno o další zpěváky podle umělecké náročnosti interpretovaných děl. Repertoár sboru zahrnuje tvorbu všech slohových období, stejně jako úpravy spirituálů, lidových i populárních písní. Významnou část repertoáru tvoří díla českých autorů 20. století. Kromě mnoha koncertů v České republice vystupoval sbor na mnoha evropských scénách. Akademický sbor Žerotín vede sbormistr Pavel Koňárek.

Dirigent Jaromír M. Krygel je od roku 2009 rezidenčním dirigentem Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci.  Absolvoval konzervatoř v Ostravě a JAMU v Brně obor dirigování ve třídě dirigenta Stanislava Macury. V roce 1997 byl jedním z nejmladších účastníků světové dirigentské soutěže Concours International de Jeunes Chefs d'Orchestre de Besancon. Opakovaně se zúčastnil mistrovských interpretačních kurzů Bachakademie v Praze a Internationale Bachakademie ve Stuttgartu. Spolupracoval s řadou orchestrů (např. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Filharmonie Brno, Janáčkova filharmonie Ostrava, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Štátna filharmónia Košice, Štátny komorný orchester Žilina ad). Hostoval ve Francii, Německu, Itálii, Dánsku, Švédsku a Švýcarsku. V roce 2009 byla navázána spolupráce s TV Noe, pro niž nastudoval řadu oratorních děl, která byla natočena a odvysílána v přímém televizním přenosu.

Sopranistka Lenka Cafourková Ďuricová vystudovala zpěv na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u profesorky Natálie Romanové-Achaladze. Své pěvecké vzdělání si během studií rozšířila na Mistrovských pěveckých kurzech u Petra Dvorského, Gabriely Beňačkové a Reginy Renzowé Jürgens. Již během studia byla v roce 2010 vybrána jako sólistka prestižního koncertu mladých talentů „Morgenstern“ ve Vídni. O rok později již hostovala v Národním divadle v Brně jako Pamina v české pohádce „Papageno hraje na kouzelnou flétnu“ (podle slavné Mozartovy opery). V rámci studia ztvárnila roli Popelky ve „Veselohře na mostě“ od Bohuslava Martinů, roli Angeliky v opeře „Suor Angelica“ Giacoma Pucciniho a roli Mařenky v „Prodané nevěstě“ Bedřicha Smetany. S tou úspěšně debutovala v roce 2013 v Moravském divadle v Olomouci, kde jí dramaturgie nabídla i ztvárnění postavy Vendulky v další Smetanově opeře „Hubička“ (2015). Z dalších úspěšných operních inscenací jmenujme ještě postavu La Folie komické opery „Platée“ francouzského barokního skladatele Jeana Philippa Rameau na Hudebním festivalu Znojmo (2014). Za tuto postavu byla dokonce jmenována v širší nominaci na cenu Thálie. O dva roky později na stejném hudebním festivalu zazářila po boku Adama Plachetky jako Zerlina v Mozartově opeře „Don Giovanni“. Lenka Cafourková Ďuricová se věnuje bohatě i koncertní činnosti. Je laureátkou Písňové soutěže Bohuslava Martinů v Praze. Rovněž je vyhledávanou interpretkou hudby starých Mistrů. Od roku 2011 trvale spolupracuje s „Czech Ensemble Baroque“ (zabývající se stylovou interpretací starších slohových období), od roku 2015 s vokálně- instrumentálním souborem „Ensemble Inégal“ a od roku 2017 rovněž s pražským barokním orchestrem „Collegium 1704". S těmito tělesy již natočila několik CD. K jejím uměleckým úspěchům patří také koncertní tournée v Číně (2016) a sólový debut na Pražském jaru (2017).

Capella Ornamentata, jehož název bychom mohli přeložit jako „kaple ozdobená“ nebo „zpěvy ozdobené“, založil v roce 2007 hráč na cink Richard Šeda. Hlavním posláním ansámblu je snaha o autentickou interpretaci převážně duchovní hudby 16. a 17. století a prezentace v České republice zatím méně známých dechových nástrojů jako je cink, sackbut (renesanční trombon) a dulcian. Jeho členové působí v renomovaných českých i zahraničních souborech staré hudby. Má na svém kontě řadu vystoupení na prestižních domácích i zahraničních festivalech. V České republice jsou to například festivaly Concentus Moraviae, Svatováclavský hudební festival, Letní slavnosti staré hudby, Lednicko-Valtický hudební festival a další. Ze zahraničních festivalů jmenujme Utrecht Music Festival, Tage der Alte Musik Regensburg, Uckemärkische Musikwochen a další. Do svých projektů zve i zahraniční hudebníky a prezentuje se v rozhlasovém a televizním vysílání (Terra Musica, záznamy z koncertů). Spolupracovali na tvorbě 2 CD s pražským vokálním ansámblem Cappella Mariana pod vedením Vojtěcha Semeráda. Jejich vlastní diskografie zahrnuje 3 nahrávky. „Da pacem Domine“ (2014) – hudba v českých zemích kolem roku 1620, „Ad Matrem venite“ (2019) – komorní hudba z kroměřížského archivu, a „Jako paprsek slunečního svitu“ (2021) – sólové CD Richarda Šedy za doprovodu bassa continua.

Štěpánka Balcarová je česká jazzová trumpetistka a skladatelka. V roce 2012 dokončila magisterský program na prestižní polské Hudební akademii Karola Szymanovského v Katovicích v oboru jazzová trubka. Jazzovou skladbu a aranžování studovala později v Grazu pod vedením renomovaného skladatele a bandleadera Eda Partyky. V současné době žije v Praze, kde působí jako pedagog na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka a na jazzové katedře HAMU. Štěpánka Balcarová je kapelnicí několika hudebních projektů. Je to především jazzový big band Concept Art Orchestra, septeto s polskou zpěvačkou Małgorzatou Hutek nebo nově založené česko- polské kvarteto vystupující s programem Emotions. Štěpánka Balcarová má na svém kontě několik autorských desek. Tři z nich obdržely české hudební ocenění  Anděl v jazzové kategorii: Štěstí (Radioservis, 2022), The Prague Six (Animal Music, 2015) a Light Year (Animal Music, 2012). Další tři alba byla na cenu Anděl ve stejné kategorii nominována: Life and Happiness of Julian Tuwim (Animal Music, 2017), Concept Art Orchestra za desky Vánoce dospělých (Animal Music, 2018) a 100 Years (Animal Music, 2020). Štěpánka Balcarová v minulosti realizovala autorské projekty nejen s vlastním orchestrem Concept Art Orchestra, ale také např. s německým big bandem Jazzkombinat Hamburg nebo se slovinským rozhlasovým big bandem RTV Slovenija.

  Jaromír Honzák je český jazzový kontrabasista, který se na české jazzové scéně pohybuje již od 80. let. V roce 1989 obdržel Honzák stipendium z Berklee College of Music, kde studoval 3 semestry. Po návratu z USA navázal Honzák intenzivní kontakt s polskou jazzovou scénou, když jej jeho spolužák z Berklee Kuba Stankiewicz představil celé řadě polských jazzmanů. Je držitelem 5 žánrových cen Anděl v jazzové kategorii, které získal za svá sólová alba: Early Music, Uncertainty, Little Things, A Question To All Your Answers a Present Past. Žánr přesahuje dlouholetým členstvím v kapele Bratři Ebenové, v experimentujícím ansámblu Luboše Soukupa Points Septet nebo spoluprací s Ivou Bittovou. Věnuje se dlouhodobě pedagogické činnosti: Vyučoval hru na kontrabas a jazzovou improvizaci na dnešní Konzervatoři J. Ježka, kde poté mezi roky 2003 a 2011 vedl jazzové oddělení VOŠ, které pomáhal založit. Od roku 2011 vede nově založenou Katedru jazzové hudby na pražské HAMU.

Kateřina Javůrková začala hrát na roh začala hrát v devíti letech u Tomáše Krejbicha v ZUŠ Na Popelce. Ve studiu pokračovala na Pražské konzervatoři ve třídě prof. Bedřicha Tylšara a na Akademii múzických umění v Praze u Zdeňka Divokého a Radka Baboráka. Během studií se zúčastnila stáže na Conservatoire Nationale Supérieur de Musique et Danse Paris ve třídě prof. Andrého Cazaleta. Je vítězkou mnoha mezinárodních interpretačních soutěží, avšak nejvýznamnějším úspěchem Kateřiny Javůrkové je 1. cena na Mezinárodní interpretační soutěži Pražské Jaro 2013 a získání 2. ceny v Mezinárodní soutěži ARD v Mnichově 2016. Je držitelkou ocenění Talent roku 2016 – Classic Prague Awards. V roce 2019 se stala první laureátkou Ceny Jiřího Bělohlávka. Od ledna 2014 působí v hornové skupině České filharmonie a v minulosti byla členkou PKF – Prague Philharmonia. Sólově vystupovala například s Českou filharmonií, PKF – Prague Philharmonia, Münchener Kammerorchester, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, NOSPR Katowice, se kterými v Praze premiérovala Koncert pro lesní roh Krzysztofa Pendereckeho.

Janáčkův komorní orchestr vznikl v roce 1964 z předních hráčů Janáčkovy filharmonie Ostrava. Záhy se jeho uměleckého vedení ujal Zdeněk Dejmek, který svou strhující muzikalitou, stylovým cítěním a systematickou precizní prací přivedl orchestr k vynikající úrovni a vtiskl mu osobitou interpretační tvář. Název si soubor vybral podle nejvýznamnějšího českého skladatele první poloviny 20. století L. Janáčka, rodáka z nedalekých Hukvald, který vždy s tímto krajem vnitřně soucítil a čerpal z něj mnohé podněty pro svou hudbu. Repertoár souboru obsahuje skladby od baroka až po současnost, které odpovídají zvukovým možnostem dvanáctičlenného smyčcového orchestru, dnes však už není výjimkou jeho rozšíření o další nástroje. Špičková interpretace dovedla soubor opakovaně na festivalové koncerty doma i v zahraničí, kde účinkoval s významnými českými nebo zahraničními sólisty. Nahrávky tohoto souboru zaznamenaly vedle Českého rozhlasu nahrávací společnosti Supraphon, Panton, Riccordi, RCA-JVC, Crystal,Stylton a Slovart Records. V průběhu roku 2005 předal Zdeněk Dejmek štafetu uměleckého vedoucího houslistovi Jakubovi Černohorskému, který úspěšně vedl Janáčkův komorní orchestr již na jeho turné v Jižní Koreji v r. 2004. V následujících letech se orchestr účastnil řady domácích i zahraničních festivalů (např. Janáčkův máj, Janáčkovy Hukvaldy, Musica Sacra v Nitře, festivaly v Polsku, Holandsku, turné ve Španělsku a Itálii) a v roce 2009 opět vystoupil na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro. V roce 2011 vydal Janáčkův komorní orchestr nové profilové CD u prestižního britského vydavatelství Chandos Records s názvem Czech music for Strings se skladbami L. Janáčka, P. Haase a B. Martinů.

patří k nejmladší generaci českých dirigentů. Absolvoval Konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži. Dirigování studoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně pod vedením Jakuba Kleckera, Tomáše Hanuse a sbormistrovství u prof. Blanky Juhaňákové. Je držitelem 5. místa Zoltán Kodály Conducting Competition v Maďarskem Debrecenu 2023, kde rovněž získal tři speciální ceny od Maďarské Státní opery Budapešť, Budafok Dohnányi orchestra Budapešt a Kodály Philharmonia Debrecen. Stal se také finalistou prestižní dirigentské soutěže Donatella Flick LSO Conducting Competition 2023 v Londýně a rovněž držitelem stipendia Bayreuther Festspiele 2014.

Od sezóny 2019/2020 je dirigentem operního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde za dobu svého působení nastudoval více než deset baletního a operních představení. V aktuální sezóně připravuje Smetanovy Branibory v Čechách i Rossiniho Lazebníka Sevillského.

Spolupracoval s významnými zahraničními i tuzemskými orchestry jako London Symphony Orchestra, Kodály Philharmonia orchestra, Filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc, zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů, Plzeňská filharmoniea Jihočeská filharmonie. Představil se na Mezinárodním operním a hudebním festivalu Janáček Brno 2018 a na 13. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha 2020.

V sezóně 2023/2024 ho čeká debut s Janáčkovou filharmonií Ostrava. Poprvé se představí na festivalu Janáčkův máj s orchestrem Sinfonia Varsovia i na festivalu „Allegretto Žilina“ se Slovenskou filharmonií.

Sopranistka Lucie Silkenová se řadí k vyhledávaným českým operním pěvkyním. Studovala na pražském Gymnáziu J. Nerudy s hudebním zaměřením a pak následovala Hudební fakulta AMU, kde byl jejím pedagogem Ivan Kusnjer. Své pěvecké umění tříbila na mistrovských kurzech v Anglii, Španělsku, Německu a Rakousku. Už během studia na HAMU na sebe upozornila spoluprací s J. Suchým v divadle Semafor, ale i vystoupeními v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Účastnila se řady domácích a zahraničních interpretačních soutěží. Právě zde si jí všimli zástupci tří významných divadel (Národní divadlo Praze, Státní opera Praha a Státní divadlo Košice) a její vystoupení ocenili nabídkou hostování na tamních scénách. Dále hostovala v divadlech Teatro Regio Torino, F. X. Šaldy v Liberci, J. K. Tyla v Plzni, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a spolupracuje s Komorní operou Praha na zahraničních turné (Japonsko, Španělsko, Francie, Německo, Švýcarsko). Neméně úspěšně si vede i v oblasti koncertní. Natočila několik nahrávek se společnostmi Navona Records, ArcoDiva a Český rozhlas.

Tadeáš Hoza vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně a od sezóny 2021/2022 nastoupil jako nejmladší sólista do operního souboru Národního divadla Brno. Je laureátem mnoha pěveckých soutěží, jako jsou například Žerotín Olomouc či Písňová soutěž Bohuslava Martinů v Praze. V roce 2018 získal 1. cenu v kategorii Junior, 2. cenu v kategorii Píseň a mnoho dalších vedlejších ocenění na prestižní Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. V letech 2017/2018 absolvoval půlroční stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni, kde získal mnoho cenných zkušeností pod vedením prof. Antona Scharingera. Aktivně se zúčastnil mistrovských pěveckých kurzů pod vedením slavných lektorů, jakými byli například Irini a Bryan Hymel, Thomas Steinhöfel, Siegrfried Gohritz, Irena Sylya nebo Deividas Staponkus. Vystupoval v Polsku, Bulharsku, Itálii, Rakousku, Rusku, Francii, Belgii či v Lucembursku. V rámci Komorní opery JAMU nastudoval několik rolí, např. Satana (Martinů: Slzy nože), Rytíře (Martinů: Mirandolina), Orfea (Gluck: Orfeo ed Eurydice) a Papagena (Mozart: Kouzelná flétna). Věnuje se také dobově poučené intepretaci barokní hudby ve spolupráci s Czech Ensemble Baroque Romana Válka, Ensemble Inégal Adama Viktory, Musica Florea Marka Štryncla či Collegium Vocale 1704 Václava Lukse. Na letní stagioně festivalu Hudba Znojmo ztvárnil v roce 2018 titulní roli Těla ve Sváru duše s tělem E. Cavalieriho a v roce 2019 se zde představil coby Velekněz v oratoriu Saul G. F. Händela. V roce 2021 zde pak úspěšně provedl roli Ježíše v oratoriu Soudný den G. P. Telemanna. Jeho současné působení zahrnuje účinkování v Národním divadle Brno (Mozart: Kouzelná flétna, Janáček: Liška Bystrouška, Bizet: Carmen, Teml: Kocour v botách, Martinů: Řecké pašije, Zámečník: Ferda Mravenec ̧ Puccini: Bohéma ad.), Moravském divadle Olomouc (Mozart: Così fan tutte, Hašler: Podskalák) a v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (Taylor: Květiny pro paní Harrisovou, Křička: Bílý pán, Sondheim: Sweeney Todd). Věnuje se i vlastní koncertní činnosti a přibližuje operní žánr dětem na ZUŠ i širší veřejnosti v programu „Malý operní seminář“.

Moravská filharmonie patří k předním a nejstarším symfonickým orchestrům v České republice. Sídlí v historické metropoli Moravy a již 75 let funguje jako centrum hudebních aktivit v kraji. Na jejím uměleckém vývoji se podílely významné osobnosti české i světové hudební scény. Za všechny jmenujme například dirigenty Otto Klemperera a Václava Neumanna, houslisty Josefa Suka a Gidona Kremera či violoncellistu Pierra Fourniera.  Za dobu své existence si Moravská filharmonie Olomouc vytvořila mimořádně rozsáhlý a rozmanitý repertoár. Věnuje se především velkým tvůrcům světové hudby 19. a 20. století, propaguje však i soudobou českou a světovou hudební tvorbu, o čemž svědčí uvedení více než 250 novinek. Orchestr se rovněž řadí k autentickým interpretům klasiků české národní hudební kultury: Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Moravská filharmonie Olomouc má bohatou diskografii a vystupuje na významných mezinárodních hudebních festivalech doma i v zahraničí. Především je kulturní institucí, která se zásadní měrou podílí na organizaci uměleckého a koncertního života v Olomouci a okolí.  Pořádá festivaly Dvořákova Olomouc a Mezinárodní varhanní festival Olomouc. Mezi její činnosti patří také řada vzdělávacích aktivit pro děti a mladé lidi. 

Terezie Fialová vystudovala hru na klavír /HAMU Praha a Hochschule für Musik und Theater Hamburg/, v mládi se věnovala i houslím. Je vyhledávanou sólistkou a komorní hráčkou. Je laureátkou soutěží v Itálii, Holandsku, Rusku a Švýcarsku. Zúčastnila se mistrovských kurzů pod vedením Menahema Presslera, Josepha Kalichsteina či Ferenze Radosze na Verbier Festival Academy a koncertovala v prestižní řadě pařížského Louveru, v Laeszhalle Hamburk či v Kennedyho centru ve Washingtonu. Jako členka klavírního tria Eben trio /R. Patočka - J. Bárta - T. Fialová/  natočila několik ceněných CD.  Premiérovali díla (nejen) soudobých autorů např. Benta Sōrensena, Eda Nesbita, Petra Ebena či Martina Smolky.  Terezie a Jiří společně zahráli v mnoha významých koncertních sálech v Praze, Českém Krumlově, Kutné Hoře, Košicích, Mnichově, Hamburku, Paříži, Istanbulu, Ankaře, Madridu, Jeruzalémě,  Bilbau, Newportu, Pekingu, Šanghaji či Soulu. V roce 2021 vydali úspěšné a kritikou ceněné  2CD kompletních Beethovenových Sonát pro violoncello a klavír u firmy Animal Music.

Barbora Perná vystudovala pražskou konzervatoř pod vedením Jiřiny Markové Krystlíkové a následně Akademii múzických umění v Praze ve třídě prof. Magdaleny Hajoossiové. Od roku 2006 hostovala v mnoha tuzemských divadlech. V divadle Antonína Dvořáka v Ostravě, J. K. Tyla v Plzni, F. X. Šaldy v Liberci, Slezském divadle v Opavě,  v divadle v Českých Budějovicích, Košicích či v Národním divadle v Praze. Barbora Perná je v současnosti hostem Národního divadla v Praze a od roku 2019 je stálou členkou sólistického ansámblu, Moravského divadla Olomouc. Zde nastudovala role Jenůfy ze stejnojmenné opery L. Janáčka, Fiordiligi v opeře Così fan tutte W. A. Mozarta, za kterou byla nominována na cenu Thalie v širší nominaci, roli Leonory (Fidelio) L. van Beethovena, Rusalku, Vitellii-La clemenza di Tito, nebo Judith-Modrovousův hrad-B. Bartók. Na svém kontě má řadu krásných rolí, jmenujme třeba Rusalku ze stejnojmenné opery A. Dvořáka, Lišku Bystroušku Leoše Janáčka, Mařenku z Prodané nevěsty B. Smetany, Dvořákovu Terinku, Massenetovu Sophii, Weberovu Agatu, Mozartovu Fiordiligi, Hraběnku, Paminu, Papagenu, či Zerlinu, Luoncavallovu Neddu, Wagnerovu Loru, Rachmaninovu Zemfiru a další. Za roli Rusalky získala cenu moravskoslezského kraje-cenu Jantar-v roce 2018. Perná je rovněž držitelkou ceny opavské Thalie v sezoně 2018-2019. Je laureátkou mnoha prestižních soutěží, například Imricha Godina ve slovenských Vráblích, či Mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka. Vystupovala v Německu, Itálii, Francii, Rakousku, nebo třeba v Japonsku a v Číně. Aktivně se účastnila kurzů v Riva del Garda a nebo také kurzů svězoznámého tenoristy Josè Cury.

Tenorista Tomáš Černý hostuje na domácích i zahraničních operních scénách, z nejvýznamnějších jmenujme např. Staatstheater Nürnberg, Theater Basel, Opernhaus Zürich nebo Staatsoper Stuttgart. V zahraničí je Tomáš Černý považován za specialistu na český, zejména Dvořákův koncertní repertoár – kupř. nahrávka Dvořákova Requiem získala v roce 2011 prestižní japonské ocenění Tokusen. Je držitelem ceny Thálie 2000 za hlavní roli v Lehárově Zemi úsměvů a ceny Libuška na festivalu Opera 2005 za ztvárnění Edgara v Donizettiho Lucii di Lammermoor. Je častým hostem prestižních domácích i zahraničních festivalů (Dresdner Musikfestspiele, Milano Musica, Pražské jaro, Mezinárodní festival soudobé hudby Varšavský podzim) i operních scén (Národní divadlo a Státní opera v Praze, Komische Oper Berlin, Staatstheater Wiesbaden, Slovenské národné divadlo v Bratislavě ad.). Spolupracoval s orchestry, jako je např. Česká filharmonie, Tonhalle Orchester Zürich, Filharmonia Narodowa ve Varšavě, Gewandhaus Orchester Leipzig, Bremer Philharmoniker, Brbantská filharmonie, Odense Symfoniorkester, Orchestra Sinfonica di Milano Giuseppe Verdi, Orquesta Nacional de España, Royal Liverpool Philharmonic nebo RAI Torino.

Český filharmonický sbor Brno (založen 1990) patří k světové interpretační špičce. Vystupuje na všech evropských prestižních festivalech i významných koncertech, vyniká vysokou profesionalitou a mimořádným hudebním cítěním. V čele stojí jeho zakladatel, sbormistr a ředitel Petr Fiala (1943). Vystudoval brněnskou konzervatoř a JAMU (klavír, kompozice, dirigování), je autorem sta osmdesáti skladeb. Sbormistrovské a dirigentské činnosti se věnuje padesát let. V roce 2009 obdržel od České biskupské konference Řád Cyrila a Metoděje za vynikající výsledky v oblasti dirigování a skladatelské činnosti, loni pak za dlouholetou uměleckou činnost Cenu města Brna v oboru hudba.
Sbor se zaměřuje na oratorní, kantátový a operní repertoár. Díky své kvalitě absolvuje ročně devadesát koncertů doma i v zahraničí. Spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry a dirigenty. Přestože sbor hostuje na nejvýznamnější zahraničních festivalech, domácí publikum ho může slyšet na mnoha koncertech i v České republice. Sbor má rozsáhlou diskografii a získal řadu ocenění.