Sopranistka Pavla Vykopalová je "jednou z nejpozoruhodnějších českých pěvkyň současnosti" (časopis OPERA NEWS), její obsáhlý repertoár obsahuje vokální hudbu všech žánrů i stylů od barokní opery po díla 21. století. Je členkou brněnské Janáčkovy opery, stálým hostem opery Národního divadla v Praze i Státní Opery Praha. Vystoupila v Janáčkově Pastorkyni v pařížském Chatelet, v Bernsteinově symfonii Kaddish v Praze, Frankfurtu a Tokiu pod vedením Eliahu Inbala. Účinkovala také na podiích ve Francii v Rennes (Jenufa), v Dánsku (Káťa Kabanová) a v Budapešti v roli Rusalky pod taktovkou Ivána Fischera. Natočila CD pro firmy Multisonic, Orfeo, Rosa a Supraphon. Za roli Mařenky (Smetana - Prodaná nevěsta), roli Míly (Janáček - Osud) byla v roce 2006 a 2012 nominována na prestižní Cenu Thálie. V roce 2016 ji získala za roli Káťi Kabanové, režírované kanadským režisérem Robertem Carsenem.
Účinkující
Tenorista Tomáš Černý hostuje na domácích i zahraničních operních scénách, z nejvýznamnějších jmenujme např. Staatstheater Nürnberg, Theater Basel, Opernhaus Zürich nebo Staatsoper Stuttgart. V zahraničí je Tomáš Černý považován za specialistu na český, zejména Dvořákův koncertní repertoár – kupř. nahrávka Dvořákova Requiem získala v roce 2011 prestižní japonské ocenění Tokusen. Je držitelem ceny Thálie 2000 za hlavní roli v Lehárově Zemi úsměvů a ceny Libuška na festivalu Opera 2005 za ztvárnění Edgara v Donizettiho Lucii di Lammermoor. Je častým hostem prestižních domácích i zahraničních festivalů (Dresdner Musikfestspiele, Milano Musica, Pražské jaro, Mezinárodní festival soudobé hudby Varšavský podzim) i operních scén (Národní divadlo a Státní opera v Praze, Komische Oper Berlin, Staatstheater Wiesbaden, Slovenské národné divadlo v Bratislavě ad.). Spolupracoval s orchestry, jako je např. Česká filharmonie, Tonhalle Orchester Zürich, Filharmonia Narodowa ve Varšavě, Gewandhaus Orchester Leipzig, Bremer Philharmoniker, Brbantská filharmonie, Odense Symfoniorkester, Orchestra Sinfonica di Milano Giuseppe Verdi, Orquesta Nacional de España, Royal Liverpool Philharmonic nebo RAI Torino.
Barytonista Svatopluk Sem studoval na Konzervatoři v Českých Budějovicích. Po absolutoriu nastoupil jako sólista opery do stálého angažmá v Jihočeském divadle, kde se uvedl v řadě hlavních rolí. Pravidelně hostuje na operních scénách České republiky, zejména však v Národním divadle v Praze, kde po svém debutu v roli Ďábla (Martinů: Hry o Marii) ztvárnil mnoho stěžejních rolí. Svatopluk Sem mnohokrát vystoupil v Japonsku, Dánsku, Jižní Koreji, Číně, Rakousku, Španělsku, Nizozemí, Německu, Rusku, Itálii či Velké Británii za doprovodu České filharmonie, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, PKF – Prague Philharmonia, Rotterdam Philharmonic Orchestra nebo BBC Symphony Orchestra, kde byl několik let stálým hostem. Svatopluk Sem je nositelem řady prestižních operních ocenění – mj. Ceny operního portálu Opera+ 2017, ceny Thálie 2017 (za ztvárnění Giorgia Germonta v La Traviatě) a moravskoslezské ceny Jantar 2017 (za roli Kaliny z opery Tajemství).
Český filharmonický sbor Brno (založen 1990) patří k světové interpretační špičce. Vystupuje na všech evropských prestižních festivalech i významných koncertech, vyniká vysokou profesionalitou a mimořádným hudebním cítěním. V čele stojí jeho zakladatel, sbormistr a ředitel Petr Fiala (1943). Vystudoval brněnskou konzervatoř a JAMU (klavír, kompozice, dirigování), je autorem sta osmdesáti skladeb. Sbormistrovské a dirigentské činnosti se věnuje padesát let. V roce 2009 obdržel od České biskupské konference Řád Cyrila a Metoděje za vynikající výsledky v oblasti dirigování a skladatelské činnosti, loni pak za dlouholetou uměleckou činnost Cenu města Brna v oboru hudba.
Sbor se zaměřuje na oratorní, kantátový a operní repertoár. Díky své kvalitě absolvuje ročně devadesát koncertů doma i v zahraničí. Spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry a dirigenty. Přestože sbor hostuje na nejvýznamnější zahraničních festivalech, domácí publikum ho může slyšet na mnoha koncertech i v České republice. Sbor má rozsáhlou diskografii a získal řadu ocenění.
Filharmonie Hradec Králové byla založena v roce 1978 pod názvem Operní orchestr města Hradec Králové, o rok později bylo těleso přejmenováno na Symfonický orchestr Hradec Králové, v roce 1987 na Státní symfonický orchestr Hradec Králové. Od vzniku České republiky (1. 1. 1993) nese orchestr název Filharmonie Hradec Králové, vyjadřující historickou kontinuitu sahající přes Filharmonii Sokola v Hradci Králové (1921-1965) až k Filharmonické jednotě činné ve městě od roku 1887. Významné období uměleckého rozkvětu tělesa je spojeno se jménem prof. Františka Vajnara, který pracoval jako šéfdirigent s orchestrem nepřetržitě od roku 1991 až do roku 2001, kdy byl jmenován čestným šéfdirigentem tělesa. V letech 2001-2012 působil na postu šéfdirigenta tělesa Ondřej Kukal. Od roku 2018 stojí v čele orchestru švýcarský dirigent Kaspar Zehnder. FHK vystoupila na pódiích významných koncertních síní Evropy (Grosser Musikvereinssaal ve Vídni, Victoria Hall v Ženevě, Queen Elizabeth Hall v Antverpách aj.), účinkovala v Belgii, Francii, Itálii, Německu, Nizozemí, Polsku, Rakousku, Španělsku a Švýcarsku. Dosaženou interpretační kvalitu orchestru dokumentují CD nahrávky pro tuzemské i zahraniční společnosti nebo Český rozhlas. FHK účinkuje na významných festivalech (Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl, Mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy aj.)
Tomáš Brauner patří k nejvyhledávanějším dirigentům své generace. V letech 2018-2021 byl šéfdirigentem Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně a hlavním hostujícím dirigentem Plzeňské filharmonie. Před tím působil jako hlavní hostující dirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Praze. Od sezóny 2020/2021 je šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Studoval hru na hoboj a dirigování na pražské Státní konzervatoři. V roce 2005 absolvoval Hudební fakultu Akademie múzických umění, obor dirigování. Následovala studijní stáž na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst. V roce 2010 se stal laureátem Mezinárodní dirigentské soutěže Dimitrise Mitropoulose v Aténách. Pravidelně spolupracuje s předními symfonickými orchestry a operními domy jako je Česká filharmonie, PKF – Prague Philharmonia, Münchner Symphoniker, Deutsche Radio Philharmonie, Nürnberger Symphoniker, Krakovská filharmonie, National Radio Orchestra Romania, Slovenská filharmonie, Philharmonie Südwestfalen, Státní orchestr moskevského rozhlasu, Orchestra of Colours Athen aj.
Marta Beňačková absolvovala klavír na bratislavské konzervatoři a zpěv na VŠMU v Bratislavě. V současnosti je považována za jednu z nejvýznamnějších slovenských pěvkyň. Odborníci i posluchači oceňují nejen její krásný hlas, ale i muzikálnost a schopnost tvarovat interpretované dílo v příslušné stylové rovině. Její repertoár je velmi bohatý. Obsahuje nejen písňovou oratorní a vokálně-symfonickou literaturu od baroka po současnost, ale je také známá jako interpretka mnoha operních rolí. Spolupracuje s předními orchestry a je vyhledávanou zpěvačkou v nahrávacích studiích. Její bohatá diskografie obsahuje mj. II. a III. Symfonii G. Mahlera s Českou filharmonií a V. Neumannem (pozn. text z roku 2000, nyní již nezpívá).
Dnešní Filharmonie Brno vznikla v roce 1956 sloučením rozhlasového a krajského orchestru. Od té doby je považována za jedno z nejlepších českých těles. Na svých zahraničních zájezdech provedla do dneška na osm set koncertů. Orchestr natáčel nejčastěji s domácím Supraphonem. Uskutečnil však spoustu vysoce kvalitních snímků také se Sony Music, IMG Records nebo BMG a s řadou jiných proslulých značek. V poslední době pracoval se společnostmi Music Sales, Classic FM, Sony BMG a Channel 4. V roce svého založení převzala filharmonie také úkoly rozhlasového orchestru, jednoho ze svých předchůdců, a spolupráce s brněnskou stanicí trvá podnes. K dirigentským osobnostem, které formovaly umělecký profil orchestru, patří především Impozantní řada jeho uměleckých šéfů, zakladatelem Břetislavem Bakalou počínajíc. Filharmonie Brno se od počátku profilovala jako janáčkovský orchestr a přispěla tak výrazně k tomu, že se Brno stalo živým ohniskem jeho hudby.
Stanislav Macura byl významný český dirigent, laureát mezinárodní dirigentské soutěže v Besançonu a laureát dirigentské soutěže Herberta von Karajana v Berlíně. Dirigoval na mezinárodních festivalech, např. Pražské jaro, Bratislavské hudební slavnosti, Hudební festival Istanbul, Festival Athény, Wiener Musikfestspiele a další. Dirigoval téměř ve všech zemích Evropy a v Japonsku. Je spoluzakladatelem a do roku 2008 byl i dramaturgem a uměleckým garantem Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci. Macurovo dirigentské umění proslulo exaktními přístupy při studiu hudebních děl, oduševnělostí, romantickým smyslem pro krásu výrazového detailu, velkorysost formy i širokou monumentalitu a především, neomylným citem pro díla s maximální filosofickou hloubkou sdělení.
Vokálně-instrumentální soubor Ensemble Inégal vznikl v roce 2000 z podnětu Adama Viktory a sopranistky Gabriely Eibenové. Od počátku své činnosti se soustředí na provozování zapomenutých či neznámých děl minulosti. Ensemble Inégal vystupuje v rámci významných evropských hudebních festivalů (Pražské jaro, Musica Antiqua Bruggy, Oude Muziek Utrecht, Lufthansa Festival London, Aschaffenburger Bachtage, Bach Festival Riga), ale zároveň od roku 2007 pořádá i svoji koncertní řadu nazvanou České hudební baroko – objevy a překvapení, která je naplněna velice osobitou dramaturgií. Řada nahrávek (16 samostatných CD)a projektů Ensemble Inégal se dočkala skvělého ocenění laické veřejnosti i odborníků (Diapason d´Or, IRR Outstanding, Goldberg 5Stars aj.). Kupříkladu v březnu roku 2004 byla jejich nahrávka sakrálních skladeb Jana Josefa Ignáce Brentnera oceněna titulem CD měsíce německého časopisu Concerto. Za nahrávku oratoria Il serpente di bronzo Jana Dismase Zelenky získali cenu Diapason d´Or 2007. Stejnou cenu obdržela v roce 2014 i nahrávka díla Jana Dismase Zelenky Missa Paschalis ZWV 7. Posledním oceněním je Diapason d´Or za Psalmi Vespertini II. stejného autora.
Dirigent koncertu Adam Viktora je v mnoha ohledech mimořádnou hudební osobností dneška. Je nejen skvělým varhaníkem, hráčem na další klávesové nástroje, jako je i kupř. harmonium, ale zároveň i člověkem, který stále hledá a nachází krásu v hudbě minulých staletí. Viktora je bytostným varhaníkem, který tento nástroj nejen ovládá, ale zároveň mimořádně rozumí duši i tělu tohoto královského nástroje. Jeho zájem a získané dovednosti ho předurčily k tomu, aby se aktivně zapojil i do nelehkého procesu restaurování významných historických varhan a jejich propagace. Je respektovaným uměleckým vedoucím Ensemble Inégal, souboru, s kterým již řadu let znovuoživuje hudbu minulosti, především barokního období. Jeho přístup k hudbě je přemýšlivý, důkladný a zároveň navýsost muzikantský. Výsledkem je celá řada koncertů, vystoupení a nahrávek, které oživují unikátní doklady lidského talentu a tvořivosti. Velkou pozornost věnuje již řadu let géniu Jana Dismase Zelenky. Za opravdovost, s jakou Adam Viktora realizuje hudbu minulosti, byl již opakovaně odměněn a to cenami světového významu.
Všichni tři členové Lobkowicz Tria - Jan Mráček (housle), Lukáš Klánský (klavír), Ivan Vokáč (violoncello) - jsou uznávání sólisté a komorní hráči. Zkušenosti z mnohých pódií v tuzemsku i v zahraničí využil soubor na mezinárodní soutěži Johannese Brahmse v rakouském Pörtschachu, kde získal v září 2014 první cenu a cenu publika. Lobkowicz Trio je také laureátem Dvořákovy mezinárodní soutěže v Praze a v roce 2017 získalo prestižní cenu Českého spolku pro komorní hudbu.
V České republice se Lobkowicz Trio představilo na festivalech Pražské Jaro, Dvořákova Praha, Janáčkův Máj, EuroArt Praha, Pardubické hudební jaro, rozhlasovým posluchačům pak v rámci Studia Live Českého Rozhlasu. V zahraničí soubor vystoupil na festivalech v Rakousku, Německu, Itálii a USA.
Název souboru poukazuje na tradiční propojení rodu Lobkowiczů a mnoha skladatelů osmnáctého a devatenáctého století. Ludwig van Beethoven věnoval Lobkowiczům Trojkoncert pro klavír, housle, violoncello a orchestr, který patří k vrcholům triového repertoáru. Svolení používat tento vznešený název dostal ensemble od pana Jaroslava Lobkowicze.
Houslista Jan Mráček, umělecký vedoucí Pražských komorních sólistů, patří mezi přední české houslisty současnosti. Po absolutoriu na Pražské konzervatoři pokračoval ve studiu ve Vídni na Universität für Musik und Darstellende Kunst pod vedením koncertního mistra Vídeňských symfoniků Jiřího Pospíchala. Je lauerátem mnoha mezinárodních soutěží, mezi nejvýznamnější ocenění patří vítězství v Mezinárodní houslové soutěži Fritze Kreislera ve Vídni v roce 2014. Sólově spolupracuje s předními českými (Česká filharmonie, SOČR, FOK) a světovými orchestry, mezi něž patří Royal Philharmonic Orchestra, Tchaikovsky Symphony Orchestra, Symphony of Florida, St. Louis Symphony Orchestra.
Lukáš Klánský patří k nejvýznamnějším a nejžádanějším českým klavíristům mladé generace. Díky oceněním na mnoha mezinárodních soutěžích a úspěšným vystoupení na festivalech v ČR, ale i v Evropě, se stal jak vyhledávaným sólistou, tak komorním hráčem. V roce 2014 získal jako člen Lobkowicz Tria první cenu na Mezinárodní soutěži Johannese Brahmse v rakouském Portschachu. V letech 2004 - 2010 studoval na Pražské konzervatoři ve třídě prof. Evy Boguniové. V současnosti studuje v pátém ročníků na Pražské HAMU ve třídě svého otce, prof. Ivana Klánského. Je laureátem mnoha mezinárodních soutěží (EPTA 2002, Agropolli 2003, Karl Drechsel fordepreise 2007, Beethovenův Hradec 2007, Inernational Rotary Piano Competition 2012, Darmstadt Chopin International Wettbewerb 2013). Vystupuje s předními českými orchestry a s dirigenty jako je Libor Pešek, Andrea Sebastian Weiser, Jan Kučera, nebo Istvan Denes. Publiku v ČR se představil na festivalech Pražské Jaro, Světová klavírní tvorba, Svátky hudby Václava Hudečka, Talichův Beroun, nebo v Českém spolku pro komorní hudbu.
Ivan Vokáč patří k předním českým violoncellistům. Během studií zvítězil v mnoha mezinárodních soutěžích a svůj mimořádný talent a interpretační umění prokázal na slavnostním koncertě k výročí založení Pražské konzervatoře v roce 2008. Od té doby vystoupil jako sólista na mnoha koncertech v ČR i v zahraničí. V roce 2013 se stal vítězem Mezinárodní soutěže Leoše Janáčka v Brně. S houslistou Jakubem Junkem zvítězili na soutěži Concertino Praga v roce 2006 a Česká televize o nich natočila dokument. Účastnil se mezinárodních violoncellových kurzů Kronberg Akademy v Německu (Steven Isserlis, Boris Pergamenščikov), International Music Academy v Plzni (Rafael Wallfish) a též kurzů komorní hry ve Weikersheimu (Artemis Quartet, Ralph Gothoni aj.) Pro svou hudební inteligenci a výjimečnou sensitivitu je velice uznávaným a vyhledávaným komorním hráčem. Je členem Lobkowicz Tria, Prague Cello Quartet, vystupuje s předními umělci jako je například pedagog Pražské AMU a primárius Wihanova kvarteta Leoš Čepický.
Klarinetista Karel Dohnal je laureátem řady významných mezinárodních soutěží (Pražské jaro, Řím, Bayreuth, Ostende, Londýn). Absolvoval Akadaemii múzických umění v Praze a stáže na vysokých školách v Londýně, Berlíně, Petrohradu a Hiklversumu. Během své dosavadní kariéry koncertoval v mnoha zemích Evropy, Asie a v USA. Spolupracoval například s Tokyo String Quartet, sopranistkou Editou Gruberovou, klavíristy Eugenem Samoilovem či Ivo Kahánkem a řadou našich i zahraničních orchestrů. Je členem Prague Clarinet Ensemble, Tria Amadeus a PhilHarmonia Octet. Natočil několik CD jak sólového tak i komorního repertoáru. Pravidelně vyučuje na kurzech doma i v zahraničí. V letech 2009-10 hostoval jak první klarinetista v BBC Symphony Orchestra v Londýně. Je oficiálním hráčem výrobce klarinetů, francouzské firmy Selmer a americké firmy Rico.
Altistka Sylva Čmugrová absolvovala Pražskou konzervatoř pod vedením prof. Jiřiny Markové a Akademii múzických umění v Praze, kde byla ve třídě prof. Magdalény Hajóssyové. Zúčastnila se mistrovských pěveckých kurzů v italské Sienně, v Lichtenštejnsku, v Českých Budějovicích a Karlových Varech. Je laureátkou mezinárodních soutěží E. Destinnové v Českých Budějovicích, A. Dvořáka v Karlových Varech a finalistkou mezinárodních pěveckých soutěží v Ženevě a v Miláně. V letech 1996-2011 byla sólistkou Státní opery Praha, od roku 2012 je sólistkou Opery Národního divadla. Hostuje i na jiných scénách (Plzeň, Liberec, Hudební divadlo Karlín ad.). Věnuje se též koncertní činnosti doma i v zahraničí, vystupovala například v Japonsku, Kanadě, Itálii, Švýcarsku a Austrálii.
Kontratenorista Filip Dámec zpíval v chlapeckém sboru Pueri Gaudentes, kde získal výborné pěvecké základy a také mnoho cenných hudebních zkušeností, včetně prvních zkušeností s operním žánrem na jevišti pražské Státní opery, kde se představil také jako První genius v Mozartově Kouzelné flétně. Po maturitě na gymnáziu s hudebním zaměřením pokračoval v hudebním vzdělávání na Pražské konzervatoři. V průběhu studia se rozhodl věnovat oboru kontratenor, který se však na konzervatoři nevyučuje. V začátcích mu tedy pomohla pedagožka Lenka Pištěcká, která ho pěvecky vedla už dříve. Spolupracuje například se soubory Collegium 1704, Czech Ensemble Baroque, Capella Regia, Ensemble Inégal, Musica Florea, Ensemble Damian, Dionysos Now. Od ledna roku 2016 je členem vokálního souboru Gentlemen Singers. V roce 2017 má za sebou mj. menší operní maraton, kdy během 19 dní odehrál 18 představení v 5 různých operách.
Tenorista Hasan El Dunia studoval teologii na Karlově univerzitě v Praze a na Lateránské univerzitě v Římě. Současně se věnoval studiu středověké a renesanční polyfonie a studiu sémiologie gregoriánského chorálu. Jako ansámblový a sólový zpěvák se účastní koncertní a nahrávací činnosti se soubory dobové interpretace české a evropské barokní hudby jako je např. Capella Regia, Ensemble Inegal, Ritornello, Collegium 1704 a Musica Florea. Od roku 2004 se pravidelně podílí na tenorových rolích v dobových inscenacích barokních oper v zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově a na francouzských festivalech v Ambronay a Sablé sur Sarte.
po vystudování gymnázia absolvoval obor zpěv na Institutu pro umělecká studia Ostravské univerzity ve třídě Michaela Kozelského a soukromě vzdělával v oboru u barytonisty Václava Zítka. Již během studií externě spolupracoval s operním sborem Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, od roku 2003 byl členem operního sboru Národního divadla v Praze a později Pražského filharmonického sboru. V současné době pravidelně spolupracuje se soubory Collegium 1704, Ensemble Inégal, Czech Ensemble Baroque, Hipocondria Ensemble, Collegium Marianum, Capella Mariana, Ensemble Damian, Musica Aeterna, Czech Ensemble Baroque Quintet a je zakládajícím členem komorního sboru Martinů Voices. V letech 2013 a 2014 vystoupil jako sólista v barokních operách na Hudebním festivalu Znojmo a letos také na Olomouckých barokních slavnostech.
Soubor Musica Florea vznikl roku 1992 jako jeden z prvních výrazných počinů na poli stylově poučené interpretace v České republice. Založil ho violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Hra na originální nástroje nebo jejich kopie podložená studiem dobových pramenů a estetiky, vlastní badatelská činnost a kreativní oživování zapomenutých interpretačních stylů i prostředků se staly nezbytnými charakteristickými rysy tohoto ansámblu. Repertoár souboru zahrnuje instrumentální komorní hudbu, světské i duchovní vokálně-instrumentální skladby, orchestrální koncerty i monumentální díla symfonická, operní a oratorní od počátků baroka až po 20. století. Musica Florea hostuje na významných světových festivalech a spolupracuje s význačnými sólisty i ansámbly (např. Magdaléna Kožená, Phillipe Jaroussky, Nancy Argenta, Veronique Gens, Paul Badura – Skoda, Susanne Rydén, Orlando Consort, Les Pages et les Chantres du Centre de Musique Baroque de Versailles, Le Poeme Harmonique, Boni Pueri). Obdržela řadu prestižních ocenění (např. nejvyšší ohodnocení francouzského časopisu Diapason za CD s dílem J. D. Zelenky Missa Sanctissimae Trinitatis, Studio Matouš, 1994; cenu Zlatá Harmonie 1997 za nejlepší domácí nahrávku roku – Bachovy árie s M. Koženou, Polygram, 1997; ocenění Cannes Classical Award na veletrhu MIDEM 2003 za nahrávku alegorické hry Sub olea pacis et palma virtutis - Melodrama de Sancto Wenceslao – J. D. Zelenky, Supraphon, 2001; cena za nejlepší interpretaci děl J. S. Bacha na festivalu v chorvatském Varaždinu v r. 2009).
Dirigent, violoncellista, sbormistr a skladatel Marek Štryncl zastával již během studia na konzervatoři v Teplicích funkci koncertního mistra Severočeské filharmonie. Absolvoval pražskou Akademii múzických umění v oboru dirigování (2002) a studoval barokní violoncello na Dresdner Akademie für alte Musik. Zároveň se zúčastnil mnoha kurzů zaměřených na stylovou interpretaci.Jako dirigent a sbormistr spolupracuje s význačnými komorními a symfonickými orchestry, sbory, ansámbly a sólisty (např. Magdaléna Kožená, Phillipe Jaroussky, The New Israeli Vocal Ensemble, Boni Pueri, Orlando Consort, Pražský komorní sbor, Les Musiciens du Paradis, Pražská komorní filharmonie). Jeho repertoár zahrnuje tvorbu od raného baroka až po romantismus a soudobé skladby. Zájem o dobovou interpretaci ho v roce 1992 přivedl k založení souboru Musica Florea, s nímž oživuje zapomenuté autory zejména českého baroka a klasicismu. V současné době vyučuje dirigování, sbormistrovství chrámové hudby a barokní violoncello na Univerzitě Karlově v Praze a na specializovaných kurzech a seminářích.
Chlapecký a mužský sbor Poznaňští slavíci, je skvělou vizitkou Poznaně i Polska ve světě.
Na podzim r. 1939 založil devatenáctiletý Stefan Stuligrosz v Poznani malý chlapecký a mužský sbor, který zpíval při mších ve dvou poznaňských kostelech, kam mohli chodit Poláci za války na bohoslužby. Úsilím Stuligrosze se po válce sbor početně rozrostl a poté, co dobyl významných uměleckých úspěchů, byl oficiálně připojen k Poznaňské filharmonii. Tehdy se také v Polsku vžil název “Poznaňští slavíci”. Stefan Stuligrosz pečoval o uměleckou úroveň sboru 72 let. Byl mimořádně aktivní jako dirigent, komponista, varhaník, učitel dirigování a zpěvu, dlouhá léta spojený s rozhlasem, Hudební společností Henryka Wieniawského a zejména s poznaňskou Hudební akademií. Za své hlavní životní dílo však považoval tento charismatický umělec právě Poznaňské slavíky. Po jeho smrti v roce 2012 se stal uměleckým vedoucím a pokračovatelem díla jeho žák Maciej Wieloch.
Sbor ročně pořádá několik desítek koncertů. Zpíval téměř ve všech evropských zemích, dále v USA , Kanadě, Jižní Koreji a Japonsku. Vystupoval pro korunované hlavy a prezidenty a mnohokrát pro papeže Jana Pavla II. Poznaňští slavíci spolupracovali s vynikajícími umělci, jak kupříkladu s Barbarou Hendricks, Margaret Marshall, Adele Stolte, Renatou Scotto, Krystynou Szostek-Radkowou, Teresou Żylis-Gara, Ryszardem Karczykowskim, Wiesławem Ochmanem. Sbor řídili mimo jiné Stanisław Wisłocki, Marek Pijarowski, Łukasz Borowicz, David Shalom a legendární Leonard Bernstein. Soubor trvale spolupracuje s Poznaňskou filharmonií.
Po dobu 80 let prošlo sborem více než 1500 zpěváků. V současné době tvoří Poznaňské slavíky téměř 100 aktivně zpívajících chlapců a mužů. Sbor je členem Světové federace chrámových sborů Pueri Cantores.
Sbor uvádí díla středověkých a renesančních mistrů, vokálně-instrumentální barokní mistrovská díla J. S. Bacha a G. F. Händela, Marcina Mielczewského, Grzegorze Gorczyckého, díla klasicismu W. A. Mozarta, J. Haydna, L. van Beethovena a Karola Kurpińského, romantismus F. Chopina, Stanislava Moniuszka, F. Schuberta a také skladby soudobé hudby, především od Henryka Mikolaje Góreckého.
Marcin Gałęski se narodil v r. 1989 v Poznani, kde také získal hudební vzdělání v oboru klavír, skladba a dirigování. V r. 2012 zvítězil v dirigentské soutěži Hudební akademie I. J. Paderewského v Poznani. V r. 2018 ukončil postgraduální studium dirigování sboru v Bydhošti. V současné době vyučuje na Hudební akademii I. J. Paderewského v Poznani, je asistentem sbormistra chlapeckého a mužského sboru Poznańskie Słowiki a působí jako instrumentalista v Teatru Polskim. Spolupracoval s mnoha významnými orchestry jako je: Filharmonie Čenstochovská, Orchestr University Adama Mickiewicze v Poznani, Orchestr Poznaňské konservatoře M. Karlowicze, Orchestr Symfonietta Hudební akademie I. J. Paderewského v Poznani a orchestr Porta dell’Arte.
Maciej Wieloch je absolventem Hudební akademie v Poznani. V roce 1980 absolvoval s vyznamenáním Státní vyšší hudební školu ve třídě sólového zpěvu u prof. Henryka Łukaszaka. O tři roky později získal svůj druhý diplom s vyznamenáním na téže univerzitě v Poznani ve třídě symfonického dirigování profesorů Stefana Stuligrosze a Renarda Czajkowského. Po studiu působil jako sbormistr v Teatru Wielkem Stanisława Moniuszka v Poznani a od roku 1995 jako dirigent poznaňské opery. Soubor poznaňské opery dirigoval nejen doma, ale i při hostováních v Německu, Belgii, Lucembursku a Francii. Současně přednáší na Hudební akademii v Poznani, kde připravil mnoho skvělých studentských oper a koncertů. Maciej Wieloch spolu se sborem "Poznaňských slavíků" připravil a uvedl mnoho oratorií a kantát, vedle toho připravuje četné a cappellové koncerty. Velmi úspěšně navazuje na tradici, kterou před lety zahájil v Poznani Stefan Stuligrosz.
Sopranistka Alžběta Poláčková absolvovala v Praze gymnázium a poté studium na HAMU ve třídě Reného Tučka. Je laureátkou řady mezinárodních pěveckých soutěží, kupř. Anglo-Czechoslovac Trust v Londýně nebo Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka. Od roku 2003 je v angažmá opery Národního divadla v Praze, kde nastudovala titulní roli ve Dvořákově Rusalce a Martinů Juliette, dále role Mařenky (Smetanova Prodaná nevěsta), Marguerity (Boitův Mefistofeles), Margit (Fibichův Pád Arkuna), Mariken a Panny Marie (Martinů Hry o Marii), Terinky (Dvořákův Jakobín), Micaëly (Bizetova Carmen), Lisy (Glass: Les Enfantes terribles), Kristiny (Janáčkova Věc Makropulos), Bystroušky (Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky), Euridice (Gluck: Orfeo ed Euridice), Zerliny a Donny Elvíry (Mozartův Don Giovanni), Paminy (Mozartova Kouzelná flétna). Je častým hostem MHF Pražské jaro a MOF Smetanova Litomyšl, spolupracuje s Českou filharmonií, BBC Symphony Orchestra, Pražskou komorní filharmonií, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Budapest Festival Orchestra ad.
absolvoval Pražskou konzervatoř u Zdeňka Jankovského, soukromě se pak dále zdokonaloval u Václava Zítka. Koncertní činnost Jaroslava Březiny je nesmírně bohatá, především pak v projektech barokního a klasického repertoáru a to na koncertních pódiích v České republice, Rakousku, Norsku, Itálii, Německu, Francii, Španělsku ale i Japonsku. Od roku 1993 je sólistou opery Národního divadla, kde vytvořil bezpočet rolí českého i světového repertoáru. Ze zahraničních operních domů jmenujme alespoň uznávaný Teatro Real v Madridu. Spolupracoval s významnými dirigenty světového renomé i významnými orchestry v čele s Českou filharmonií. Pro Deutsche Gramophon natočil CD Rybovy České mše vánoční. Jako sólista se podílel také na nahrávce Zelenkovy korunovační opery Sub olea pacis et palma virtutis pro společnost Supraphon, která získala Cannes Classical Awards za rok 2002. Účinkuje na mezinárodních hudebních festivalech a spolupracuje s Českou televizí.
Za počátek existence Janáčkovy filharmonie Ostrava je třeba považovat rok 1954, kdy vzniká Ostravský symfonický orchestr, který vedl Otakar Pařík. Od roku 1962 vystupuje pod názvem Státní filharmonie Ostrava (řídil ji tehdy Václav Jiráček) a v roce 1971 pod vedením dlouholetého šéfdirigenta Otakara Trhlíka získává svůj dnešní název Janáčkova filharmonie Ostrava. V současné době je na interpretačním projevu orchestru nejvíce znát vliv dvou významných šéfdirigentů posledních let, jimiž byli Christian Arming a Theodore Kuchar, opomenout ovšem nelze ani Petra Vronského. Umělecký profil orchestru formovali také významní hosté – V. Neumann, V. Smetáček, J. Bělohlávek, L. Pešek, Z. Mácal, Ch. Mackerras, S. Baudo, H. Rilling, J. Valčuha, M. Jurovskij a od sezóny 2020/2021 na jejich práci navazuje současný šéfdirigent Vassily Sinaisky. Ze sólistů zvučných jmen, kteří se s ostravskou filharmonií představili, jmenujme např. J. Suka, A. Navarru, J. Carrerase, P. Dominga, D. Peckovou E. Urbanovou, J. Calleju, P. Burchuladzeho nebo P. Šporcla, I. Ženatého, S. Babayana, D. Ishizaku, K. Gersteina, A. Ghindina a mnoho dalších. Primát mezi českými orchestry má JFO v uvádění soudobých děl, která jsou často prováděna v české premiéře. Hlavní zásluhu zde má dirigent a skladatel Petr Kotík. Legendárním se stalo kupříkladu hostování JFO na Pražském jaru 1999 v obrovitých Stockhausenových Gruppen pro tři orchestry.
Francouzský dirigent Pierre Bleuse patří mezi umělce, o kterých se v poslední době hodně hovoří. Je vnímán jako inspirující a novátorská hudební osobnost. Právě proto je zván k řadě těles a na přední festivaly v Evropě. Od sezóny 2021/22 působí jako šéfdirigent Odense Symphony Orchestra a také jako nový ředitel proslulého Pablo Casals Festival v Prades. Od sezóny 2023/24 se stane uměleckým ředitelem proslulého pařížského souboru Ensemble Intercontemporain. V uplynulé sezóně vystoupil s řadou předních světových těles, jako byl kupř. Orchestre National de France, Singapore Symphony, Tokyo Symphony, Berner Symphonieorchester, Flanders Symphony Orchestra, Orchester Symphonique de Québec a Orchestre Philhamonique Royal de Lutych a Philharmonie de Paris.